logo lenka Ferenčáková

Můj život

Lenka FerenčákováAhoj kamarádi, přátelé, pod­porovatelé, příznivci, sportovci, kole­gové a vy, které zajímá dění kolem mého sportu. Děkuji za Vaši pod­poru a za Váš zájem o tento sport. Dlouho jsem se odhodlá­vala k vytvoření vlast­ních webových stránek, až jsem vys­lyšela přání mno­hých z Vás a učinila tento krok. smile Přemýšlela jsem také nad obsa­hem, kdy jsem nechtěla stránky pouze plné fotek ze závodů a videí z posiloven… Mnozí z Vás mi, denně, zasíláte dotazy na velikost mého bicepsu, zda mám přítele, nebo mi nabízíte spon­zor­ing. Naj­dou se ale i tací, jejichž kon­takt není moc pří­jemný… Ale to asi každý znáte. Na napros­tou většinu Vašich dotazů, např. z Face­booku, zde najdete odpověď a já neb­udu muset, každý den, ode­piso­vat na otázku týka­jící se velikosti mého bicepsu… ha-​ha smile Omlou­vám se naprosté většině z Vás, která je milá, přá­tel­ská, má zájem o mě, o můj sport, nabízí mi pomoc a pod­poru, pro­tože si dokáže před­stavit kolik úsilí, dřiny, odříkání a sebeza­pření to celé stojí. Každý vrcholový sportovec by o tom mohl dlouze vyprávět, ale ne každý vrcholový sportovec má ste­jné pod­mínky a ste­jný příběh… Jaký je ten můj? Zkusím Vám ho ve stručnosti pop­sat a také Vám popíši jeden můj pra­covní den.

Nar­o­dila jsem se v roce 1984, v roce 2003 jsem matur­ovala a v roce 2011 jsem získala bakalářský titul. Sportu jsem se věno­vala aktivně již od útlého věku. V první třídě na zák­ladní škole to byla gym­nas­tika, poté přišly na řadu míčové hry, přede­vším vole­jbal. A od svých, asi jedenácti let jsem začala hrát závodně házenou. No, a když jsem zjis­tila, že exis­tuje posilovna, cvičení tam mě začalo bavit… smile Chodila jsem každý den na trénink házené a do posilovny, o vík­endu měla i jeden nebo dva zápasy. Nemohla jsem se naplno věno­vat oběma aktiv­itám, tak jsem se rozhodla pro kul­tur­is­tiku a doufám, že správně. smile Mé začátky v posilovně byly jako u každého sportovce těžké. Sháněla jsem infor­mace, zkoušela různé cviky, cvičební pos­tupy, kom­bi­no­vala školu, práci a sport, do toho strava, zvažování doplňků výživy, první neúspěchy, mod­řiny, pot, bolesti zad, kloubů, atd. Mé první závody… Pak neúspěch na dalších závodech, když jsem nedokázala načaso­vat formu a byla moc zavod­něná, nevýrazná a nevyrýso­vaná… atd.

A do toho práce u Poli­cie České repub­liky, noční směny, kvůli nim nabouraný trénink, ranní vstávání a brzký trénink před denní službou. Přihlou­plé dotazy na téma, jak jako žena mohu mít více svalů než mnozí muži? Co že to beru, že mi svaly tak narostly? Kolik že to mám přes biceps? A jak že musí tréno­vat, aby se dostavil úspěch? A když říkám, že je to v pečlivé přípravě, tvrdém tréninku - mno­hdy i nejen jed­nou denně, přísné dietě… tak nevěří… Nikdo už nev­idí, že trénuji skoro každý den, 2x i 3x denně, jím kuře vařené v parním hrnci bez soli a koření. Tzv. „volný den“, kdy si mohu dát „coko­liv“ mám jed­nou za čas. (Pozn. to zna­mená jed­nou za 14 dní, ale taky i jed­nou za 3 měsíce… což je opravdu „mazec“). Coko­liv ale nez­na­mená „coko­liv“ (hra­nolky, dorty, palačinky, smažený sýr, alko­hol, na který nejsem už za ta léta zvyklá, i když po soutěži můj žaludek plácáním různých jídel trpí a já s ním smile), ale např. třeba sushi. No… a tak by mě jen zají­malo, kdo z těch, kteří mi závidí, by to dělal se mnou. Vše, co jsem ale zatím dosáhla, by nebylo vůbec možné bez lidí a trenérů, kteří mi k tomu pomohli a kterým musím tímto poděko­vat. Dále je zde pod­pora mojí rodiny, i když ta se dlouho nechtěla smířit s tím, že jsem přestala hrát házenou a dala se na takto „netradiční sport“ pro ženu. Rovněž patří dík i mým kamarádům, přátelům a kolegům z práce. Tak­též by to nešlo bez laskavé pod­pory Vás - fanoušků, přá­tel a pod­porovatelů z Vašich řad, kteří plně chápou, jak těžké je se „amatérsky připravit na soutěže“, na kterých bych chtěla někdy jed­nou i uspět… To opravdu bez pod­pory nelze.

  

Partneři:
 

icon icon icon icon

 výroba filanderCzech kings

 Absolutus Paul Fletcher     Martin Kaczmarek